Kluk s knihou v ruce

Knížka vypráví o lakomém Harpagonovi, který je schopný udělat pro peníze vše. Když se zamiluje do Marie, kterou mimo jiné miluje také Kleantes, jeho syn a bude chtít uspořádat svatbu, tak se mu ztratí jeho truhla s penězi a on dočista zpanikaří. Knížka popisuje, jak peníze dokážou formovat lidský charakter. Postavy jako takové mi problémy nedělaly, ale spíše jejich vztahy, které byly dost zamotané. Často jsem se musel vracet, abych pochopil, kdo je s kým v jakém vztahu. Naštěstí po několika stránkách jsem si zvykl a už mi to potíže nezpůsobovalo. Styl psaní byl opravdu zastaralý, a proto mi také na začátku dělal problém. Pořádně jsem se do něho dostal až po straně 50.  Poněvadž to byl divadelní scénář, tak jsem se do toho nemohl dost začíst a ponořit. Ale pokud bych pominul všechno tohle, tak mě knížka docela bavila. Rozhodně to není moje nová nejoblíbenější knížka, ale není k zahození mít ji přečtenou. Hodnocení: 3💖/5💖 Doporučení: 55% Autor: Molière Název: Lakomec Po

Co kdybyste se jednoho večera vrátili z práce domů, je odemčeno, vevnitř se svítí, ale vaše manželka nikde? V kuchyni rozdělaná příprava večeře, telefon, doklady a klíče jsou doma. O pár minut později vám strážník zavolá, že vaše manželka, jindy vždy v řízení bezchybná, měla autonehodu. To přesně se událo Tomovi. Co se sakra stalo? Po probuzení v nemocnici si Tomova manželka Karen nic z osudného večera nepamatuje. Proč vyšla tak narychlo a nakonec to autem naprala do sloupu? A proč jí přijde, že u nich doma někdo slídí? Věci vždy nepatrně změní své místo, ale ona si toho všímá. Kdo za to všechno může? Plus se v okolí, kde se měla nacházet udála vražda a vše nasvědčuje, že ona je vražedkyně. Postavy mi tu byly opravdu sympatické. Sice detektiv Rasbach mi občas pil krev, ale jinak jsem si u každé dokázal najít nějakou skulinku, proč ji mít rád. Myslím, že byly skvěle propracované, protože o jejich myšlenkové pochody nebyla nouze. Styl psaní Lapeny je opravdu čtivý a jednoduchý.

Jess Aarons má tak nudný život. Každý den to samé. Podojit krávu Bessie, zaběhat si, nasnídat se a škola. Když se ale vedle nich nastěhuje Leslie, tak se vše obrátí vzhůru nohama. Skamarádí se, a protože je oba ve škole nemá nikdo rád, tak si spolu vymyslí vlastní svět - Terabithii, kde není místo pro realitu. Ale skončí to vše tak skvěle, jak se zdá? Postavy mi v této knížce nebyly nijak sympatické, až na Leslie. Všichni mi tam přišli takoví nudní a otravní. Leslie měla alespoň úžasnou fantazii. Styl psaní byl určen opravdu pro děti. Hned po první větě poznáte ten typycký styl psaní dětských knížek, a proto mi moc nesedl. Čekal jsem o dost víc rozvinutější popis Terabithie, navzdory názvu se této zemi knížka vlastně ani nevěnuje a bylo tam o ní jen pár zmínek. Hlavní téma v této knížce jsou vztahy a to jak mezi Jessem a učitelkou, tak mezi Jessem a Leslie. Myslím,že kdyby měla knížka třeba tři sta stran, tak bych ji asi nedočetl. Kdybych knížku objevil a přečetl si ji, když js

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY K PRVNÍMU DÍLU! Ember s Rileym jsou na útěku před Talonem. První velkou akci, kterou mají v plánu podniknout, je zachránit Garreta před smrtí za vlastizradu, když zachránil Ember před Lilith na konci prvního dílu. Po útěku do Las Vegas, Riley dostal zprávu, že dvě dračí mláďata potřebují zachránit. Ale je to doopravdy tak? Postavy se nezměnily, až na Ember. Riley je pořád děsně otravný a nesympatický (alespoň pro mě). Garret je stále asi nejlepší postava z celé knížky. Ale Ember. Ta se dost změnila a to k horšímu. Sice to ještě není tak hrozné, ale začíná mi pomalu, ale jistě být dost nesympatická. Styl psaní Kulie Kagawy se mi pořád moc líbí a je úžasně čtivý. Knížka se mi strašně moc líbila a měl jsem ji přečtenou za tři dny. Ačkoli zde bylo hodně kapitol z pohledu Rileyho, tak můžu říci, že mě bavil druhý díl o dost víc než ten první. I když třetí v češtině nevyjde, tak ho mám už objednaný v angličtině a snad ho nějak přelouskám.😰 Hodnocení: 5💖

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY K PRVNÍMU DÍLU! Alyssa si myslí, že konečně bude žít normální život, ale to se změní, když k ní na školu přijde záhadný M. Alyssy obrázky jsou navíc věštby, které poukazují na to, že v Říši divů se děje něco nekalého. Alyssa se rozhodla žít už navždy ve světě lidí, ale pokud nepůjde do bitvy s Červenou, tak se může něco stát s jejími nejbližšími... Postavy se v tomto díle moc nezměnily. Zach mi akorát přestal tak moc vadit. Alyssu nenávidím pořád stejně a Morfeus mi přijde pořád skvělý. Alison mi přijde sympatická , po tom, co se dostala z blázince. Na styl psaní jsem si už úplně zvykl a nedělal mi žádný problém. Dokonce se mi začal líbit. I když se celá knížka odehrává ve světě lidí a je v podstatě jen o tom, jak se všichni připravují na velkou bitvu s Červenou královnou, která je jen asi na posledních dvaceti stránkách (snad bude pokračovat ve třetím díle, protože pochybuji, že tím celá slavná bitva skončila), tak mě i přesto hrozně bavila. Dokonce mno

Roku 1959 bylo nalezeno 9 zohavených těl pod Mrtvou horou v Severním Uralu. Tato těla patřila vysokoškolákům, kteří kvůli špatnému počasí museli sejít z cesty a utábořit se pod Horou mrtvých. V noci z 31.1. na 1.2. je cosi vyhnalo ze stanu, který by rozříznut zevnitř a postupně je to zabíjelo. Rozdrcený hrudník, bez vnějších zranění, podivně zbarvená pokožka, vytrhnutý jazyk a chybějící oči a ohořelé části těla. To vše se jim stalo. Do dnes se přesně neví, kdo, nebo co je tam zabil. Teorií je mnoho, útok sněžného muže, napadení domorodci, vojáci, UFO, kulový blesk atd., avšak každá teorie vyvolává jen další otázky... Zničili Sověti nejdůležitější důkazy, aby se neporušila pověst režimu? Styl psaní byl v duchu jakoby jednoho velkého novinového článku. Citace různých expertů, dobové černobílé fotografie, které tomu dodaly ten správný šmrnc. Tato knížka se mi opravdu moc líbila. Z některých částí mi běhal mráz po zádech. Přesto některé části mě neuvěřitelně nudily, a to především např

Skutečný příběh Violy Sternové, která přežila čtyři koncentrační tábory a pokusy Mengeleho. I přesto se opět zvládla dostat domů, najít si manžela a založit rodinu. Příběh o nekonečném smutku, bolesti a utrpení, ale taktéž lásce, přátelství a porozumění. Své zážitky nakonec povyprávěla Veronice, která je sepsala do této knížky. Postavy mi byly sympatické úplně všechny, samozřejmě až na dozorce a ostatní zlé Němce (či normální lidi). Styl psaní byl neuvěřitelně poutavý a čtivý. Nikdy jsem neměl problém s tím, že bych něco musel číst vícekrát. Myslím, že Veronika má veliký talent. Tahle knížka byla masakr. Tak od půlky knížky mi nepřestávaly téct slzy, od toho, čeho jsou lidé schopní. Knížka byla na různých částech prokládána fotografiemi, takže byl příběh ještě silnější. Opravdu na vás dolehne celou svou vahou a vy ho pak musíte ještě dlouho trávit. Viola byla (25. května 2017 vydechla naposledy) skutečně neobyčejnou ženou, která si prošla hrůzami, o kterých se nám ani nezdá.