Přeskočit na hlavní obsah

RECENZE | Lakomec (Molière)

Knížka vypráví o lakomém Harpagonovi, který je schopný udělat pro peníze vše. Když se zamiluje do Marie, kterou mimo jiné miluje také Kleantes, jeho syn a bude chtít uspořádat svatbu, tak se mu ztratí jeho truhla s penězi a on dočista zpanikaří. Knížka popisuje, jak peníze dokážou formovat lidský charakter.

Postavy jako takové mi problémy nedělaly, ale spíše jejich vztahy, které byly dost zamotané. Často jsem se musel vracet, abych pochopil, kdo je s kým v jakém vztahu. Naštěstí po několika stránkách jsem si zvykl a už mi to potíže nezpůsobovalo.

Styl psaní byl opravdu zastaralý, a proto mi také na začátku dělal problém. Pořádně jsem se do něho dostal až po straně 50.  Poněvadž to byl divadelní scénář, tak jsem se do toho nemohl dost začíst a ponořit.

Ale pokud bych pominul všechno tohle, tak mě knížka docela bavila. Rozhodně to není moje nová nejoblíbenější knížka, ale není k zahození mít ji přečtenou.

Hodnocení: 3💖/5💖
Doporučení: 55%
Autor: Molière
Název: Lakomec
Počet stran: 156
Nakladatelství: Umění lidu

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE | Tmavé stěny Willardu (Ellen Marie Wiseman)

Příběh má dvě časové linky. Přítomnost - Izzy je v péči pěstounů. poněvadž její matka zastřelila jejího otce a skončila ve vězení. Její pěstounka Peg pracuje v muzeu s kufry pacientů Willardu. Minulost - Claru nechá její vlastní otec zavřít do ústavu pro choromyslné jen proto, že je zamilovaná do muže, kterého on neschvaluje. Když Izzy najde ve Willardu deník Clary a přečte si ho, její případ ji ihned zaujme. Pátrá po její minulosti a hledá vše, co s ní souvisí. Dozví se vše jen ze zdrojů, které má, nebo detaily zjistí přímo od zaměstnankyň a pacientek Willardu? Postavy mi tu byly celkem příjemné. Autorka je zvládla dobře popsat a díky er-formě jsme mohli krásně sledovat myšlenkové pochody několika postav naráz. Styl psaní mi bohužel vůbec nesedl. Dost věcí jsem musel číst víckrát a jednu část jsem myslel, že knížku odložím. Nakonec mám radost, že jsem to neudělal, protože příběh rozhodně stojí za přečtení. Nejdříve mě bavil jen pohled Clary, ale ke konci mi začal připadat zaj

RECENZE | Most do země Terabithia (Katherine Paterson)

Jess Aarons má tak nudný život. Každý den to samé. Podojit krávu Bessie, zaběhat si, nasnídat se a škola. Když se ale vedle nich nastěhuje Leslie, tak se vše obrátí vzhůru nohama. Skamarádí se, a protože je oba ve škole nemá nikdo rád, tak si spolu vymyslí vlastní svět - Terabithii, kde není místo pro realitu. Ale skončí to vše tak skvěle, jak se zdá? Postavy mi v této knížce nebyly nijak sympatické, až na Leslie. Všichni mi tam přišli takoví nudní a otravní. Leslie měla alespoň úžasnou fantazii. Styl psaní byl určen opravdu pro děti. Hned po první větě poznáte ten typycký styl psaní dětských knížek, a proto mi moc nesedl. Čekal jsem o dost víc rozvinutější popis Terabithie, navzdory názvu se této zemi knížka vlastně ani nevěnuje a bylo tam o ní jen pár zmínek. Hlavní téma v této knížce jsou vztahy a to jak mezi Jessem a učitelkou, tak mezi Jessem a Leslie. Myslím,že kdyby měla knížka třeba tři sta stran, tak bych ji asi nedočetl. Kdybych knížku objevil a přečetl si ji, když js