Přeskočit na hlavní obsah

RECENZE | Měla jsi vůbec někdy rodinu? (Bill Clegg)

MOC DĚKUJI ZA ZASLÁNÍ DOMINU 💗.

V předvečer svatby Lolly a Willa se ozve ohlušující rána - dům June Reidové vybuchne. Pohřbí její dceru Lolly, bývalého manžela Adama, přítele Luka a nadcházejícího manžela její dcery Willa . Svět se jí zhroutí, stejně jako Lydii, matce Luka. Obě ztratily vše na čem jim záleželo, ale místo toho aby držely pospolu, se rozdělí. A kdo vlastně může za výbuch? Příběh o beznaději, nekonečném smutku, ale i porozumění a lásce.

Postavy pro mě byly v této knížce jediným problémem. Bylo jich strašně moc a hodně dlouhou dobu mi dělalo velký problém se zorientovat kdo je kdo. Když jsem to zvládl a mohl jsem se na ně zaměřit i jinak, než pouze zkoumat kdo to vlastně je, tak jsem zjistil, že autor je propracoval do posledního detailu.

Styl psaní byl skvělý, akorát mi přišlo zvláštní, že knížka je chvíli psána v ich-formě a pak zase v er-formě. V každém případě byl čtivý a autor krásně vykreslil, jak se lidé cítí, když ztratí někoho, na kom jim záleží a když vás život pošle na úplné dno.

Také se mi líbilo, že se tam neřeší pouze ohromný smutek, ale kdo vlastně za výbuch může. Poslední kapitola byla opravdu filozofická a bylo v ní spousta zajímavých myšlenek. Knížka je hlavně hodně psychologická a je takovou sondou do lidské duše, což se mi opravdu líbilo.

Knížku celkově hodnotím jako dobrý kousek, jen mě zklamal počet postav, poněvadž mi začátek knížky trochu zkazil a byl důvodem proč jsem ji četl tak dlouho. Ale jinak se mi moc líbila!

Hodnocení: 4💖/5💖
Doporučení: 90%
Autor: Bill Clegg
Název: Měla jsi vůbec někdy rodinu?
Počet stran: 295
Nakladatelství: Domino


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE | Tmavé stěny Willardu (Ellen Marie Wiseman)

Příběh má dvě časové linky. Přítomnost - Izzy je v péči pěstounů. poněvadž její matka zastřelila jejího otce a skončila ve vězení. Její pěstounka Peg pracuje v muzeu s kufry pacientů Willardu. Minulost - Claru nechá její vlastní otec zavřít do ústavu pro choromyslné jen proto, že je zamilovaná do muže, kterého on neschvaluje. Když Izzy najde ve Willardu deník Clary a přečte si ho, její případ ji ihned zaujme. Pátrá po její minulosti a hledá vše, co s ní souvisí. Dozví se vše jen ze zdrojů, které má, nebo detaily zjistí přímo od zaměstnankyň a pacientek Willardu? Postavy mi tu byly celkem příjemné. Autorka je zvládla dobře popsat a díky er-formě jsme mohli krásně sledovat myšlenkové pochody několika postav naráz. Styl psaní mi bohužel vůbec nesedl. Dost věcí jsem musel číst víckrát a jednu část jsem myslel, že knížku odložím. Nakonec mám radost, že jsem to neudělal, protože příběh rozhodně stojí za přečtení. Nejdříve mě bavil jen pohled Clary, ale ke konci mi začal připadat zaj

RECENZE | Lakomec (Molière)

Knížka vypráví o lakomém Harpagonovi, který je schopný udělat pro peníze vše. Když se zamiluje do Marie, kterou mimo jiné miluje také Kleantes, jeho syn a bude chtít uspořádat svatbu, tak se mu ztratí jeho truhla s penězi a on dočista zpanikaří. Knížka popisuje, jak peníze dokážou formovat lidský charakter. Postavy jako takové mi problémy nedělaly, ale spíše jejich vztahy, které byly dost zamotané. Často jsem se musel vracet, abych pochopil, kdo je s kým v jakém vztahu. Naštěstí po několika stránkách jsem si zvykl a už mi to potíže nezpůsobovalo. Styl psaní byl opravdu zastaralý, a proto mi také na začátku dělal problém. Pořádně jsem se do něho dostal až po straně 50.  Poněvadž to byl divadelní scénář, tak jsem se do toho nemohl dost začíst a ponořit. Ale pokud bych pominul všechno tohle, tak mě knížka docela bavila. Rozhodně to není moje nová nejoblíbenější knížka, ale není k zahození mít ji přečtenou. Hodnocení: 3💖/5💖 Doporučení: 55% Autor: Molière Název: Lakomec Po

RECENZE | Most do země Terabithia (Katherine Paterson)

Jess Aarons má tak nudný život. Každý den to samé. Podojit krávu Bessie, zaběhat si, nasnídat se a škola. Když se ale vedle nich nastěhuje Leslie, tak se vše obrátí vzhůru nohama. Skamarádí se, a protože je oba ve škole nemá nikdo rád, tak si spolu vymyslí vlastní svět - Terabithii, kde není místo pro realitu. Ale skončí to vše tak skvěle, jak se zdá? Postavy mi v této knížce nebyly nijak sympatické, až na Leslie. Všichni mi tam přišli takoví nudní a otravní. Leslie měla alespoň úžasnou fantazii. Styl psaní byl určen opravdu pro děti. Hned po první větě poznáte ten typycký styl psaní dětských knížek, a proto mi moc nesedl. Čekal jsem o dost víc rozvinutější popis Terabithie, navzdory názvu se této zemi knížka vlastně ani nevěnuje a bylo tam o ní jen pár zmínek. Hlavní téma v této knížce jsou vztahy a to jak mezi Jessem a učitelkou, tak mezi Jessem a Leslie. Myslím,že kdyby měla knížka třeba tři sta stran, tak bych ji asi nedočetl. Kdybych knížku objevil a přečetl si ji, když js